Celé to „Breathworkování“ v mém životě začalo v době Covidu. V té době se toho hodně dělo a mně se kromě jiného rozpadl dlouhodobý vztah s mým mužem. Hodně to bolelo a vůbec jsem to nechápala. Nechal mně se čtyřmi dětmi a šel si svojí cestou.
Chvíli jsem nevěděla co se sebou, ale potom přišlo velké vnitřní rozhodnutí nepodlehnout té situaci; být slabou, nemocnou, hozenou přes palubu, hysterickou, nebo zoufalou, mstít se……………NE, NIC Z TOHO JSEM NECHTĚLA.
I když kousek toho všechno jsem chvilkami byla, ale pracovala jsem na tom, abych tam moc dlouho neulpívala. Dělala jsem všechno možné, abych se z té situace nezhroutila.
Takže jsem běhala, lezla po skalách, horách, meditovala, „mantrovala“, dělala jsem cokoliv, co mi pomáhalo vypnou hlavu (a samozřejmě jsem se ještě nějak starala o děti, dům a trochu pracovala 😊).
A TEHDY na mně odněkud z mediálního prostoru vyskočilo Breathwork dýchání s Ester Kozlovskou, online přes zoom, protože v té divné době bylo všechno online. Bylo to zdarma a s perfektní PR: transformační cesta pomocí dechu. A to bylo to, co jsem v té době nejvíc dělala a hledala.
A tak se odstartoval ten zásadní průlom v mém vnímaní a nahlížení na moje prožívání, mou bolest a vůbec na všechno to dění kolem.
Nemohla jsem tomu uvěřit: 40 minut intenzivního dýchání a mně se dělo tolik věcí najednou: zima/teplo, brnění, křeče v rukou, pláč, smích, vypla se mi hlava a zůstalo v ní slastné prázdno, úplný klid. Naprostá fascinace. A tak jsem za týden dýchala znovu. A za další znovu. Začala jsem na tom být úplně závislá. Bylo to hluboké a silné pohroužení do vnitřního světa. Konečně jsem objevila ten mnohodimenzionální vnitřní prostor uvnitř mě samotné. Tu nejhlubší podstatu sebesama. Vědomé dýchání se stalo součástí mých týdenních rituálů.
V mládí jsem se dlouhá léta věnovala bojovým technikám, později cvičila Taichi, a teď jógu. Každý mistr, lektor kladl vždy velký důraz ne jenom na provedení cvičení, ale i na správnou techniku dechu, protože dech je čchi a tedy i pohyb. A teď se to všechno propojilo. Mýty o neuvěřitelných schopnostech bojovníků a bojových mistrů nabyly konkrétní podobu, jak a proč je možné docílit takových výsledků.
Dech a možnosti dechu mně úplně pohltili, a já jsem se rozhodla je prozkoumávat. A to byl i důvod proč jsem se vydala na cestu výcviku facilitátorů Breathing space.
Nejlepší na tom všem je, že ta cesta, má možná začátek, ale nemá konec. Tak jako ve všem, co se v životě rozhodneme dělat, tak i na cestě dechu můžeme ustrnou na jednom bodě anebo naopak, můžeme nazírat na tu věc z různých uhlů pohledů, prožívat a odkrývat v tom jednotlivé vrstvy a dimenze, hloubky a výšky. Cesta dechu je nekonečná. Je fascinující jednoduchá, protože je jenom o ochotě praktikovat dech vědomě.
Cesta dechu je transformační i v tom, že se stává zároveň spirituální, když si uvědomíme její podstatu: “dech je život“
Breathwork je dech hluboký transformační, jejímž praktikováním dochází k rozšířenému stavu vědomí, uvolňování fyzických i psychických traumat, zablokovaných emočních stavů. Jde o techniku díky, které se přirozeně rozproudí Čchi, navodí se volné plynutí životní energie a může se tak podpořit stav samoléčení, podpora psychiky a intuice.
Breathwork nám umožňuje spojit se pomocí vlastního dechu s pamětí na hluboké buněčné úrovní, a prodýchat, prožít, pochopit neporozuměné a nepřiznané části některých životních prožitků a jemně je s porozuměním integrovat do svého života.
Díky lepšímu porozumění sebe a neposuzování svého života a života jiných, přijímáme své bytí s větší lehkostí a nadhledem. Život nám najednou dává smysl. Dějí se nám žádané synchronicity. Máme víc energie a nápaditosti. Stávame se emočně stabilnější a odolnější, získáváme oporu v sebe a své rozhodnutí. Je to způsob, jak můžeme prožít hlubokou relaxaci mysli i těla, zklidnit mysl od vyčerpávajícího neproduktivního přemílání.